Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kronika Fan Clubu Bohemians - 3.část

10. 4. 2014

Podvod!  (25.05.83)

25.5.1983 jsme opět navštívili žoldáckou planinu,  hrálo se tu finále Českého poháru. Dočkali jsme se však od Bohemky toho, co bychom nikdy nečekali. Celý zápas by se dal charakterizovat jako komplot. Naši kluci nehráli a i ty největší šance zakopávali. Vyloženě se hrálo na 0:0, aby Dukla hrála PVP, když my snad budeme hrát PMEZ. Po 40 minutách jsme resignovali, když před tím jsme ještě fandili. Po poločase jsme si šli sednout za branku a odmítli jsme fandit.
 

01.jpg

 
Na hřišti se však podvod provalil a každému muselo být vše jasné. Naši střelci totiž stále mířili do oblak, až náhle Přemek Bičovský omylem vystřelil z velké dálky  a dal gól! Přemek sám byl tak překvapen a vyděšen zároveň, že jen rozpažil ruce, jako by chtěl říci: „Promiňte žoldáci já nerad.“
 
 

02.jpg

 
 
Ani ostatní se neradovali, prostě to bylo prodaný. Bylo to snad poprvé co jsem neradoval z gólu. Čekali jsme tedy vyrovnání, které ihned přišlo - „ó jaký zázrak, že?“ Zápas byl dohrán ve stylu odsuzovaného zápasu na MS: NSR - Rakousko.
Při předání poháru se nad publikem neslo: „Podvod, podvod, podvod“. Po tomto hrozném zápase, kdy jsme prodali svou čest, jsme rozhořčeni opouštěli žoldácký  stadion, samozřejmě za doprovodu policie.
„Podvod, podvod“, se neslo nad Prahou a naše skupina táhla k metru. Zde jsme dělali příšerný bordel. Obsadili jsme poslední vagón a mohutně jsme řvali. Nutno dodat, že metro po našem odchodu nevypadalo nejlépe. Poté jsme se rozešli.
Věřme, že za tento podvod nemohou naši milovaní kluci, ale pouze příkaz z horních míst, který radí řídit se heslem: „Vše pro státní tým - vše pro Duklu“ a běda tomu kdo se postaví proti...
 
 

03.jpg

 

04.jpg

 
Odkaz na fotogalerii:  holasovo.zonerama.com/Album/289107
 
 
 
Porážka a alkohol  (29.05.83)
 
29.5. nás čekal zájezd do Brna.
Jeli jsme pochopitelně ve větším počtu něž jindy, ale stejně nás moc nebylo. Jeli: já, Chatař, Venca, Typ, Vedoucí, Aleš, Pavel a  Ožrala z Fans,dále: Prcek, Michal, Dírka, Faul, Láďa, Brňák a další. Vyjížděli jsme v poledne od Bohemky autobusem.  
Cesta nám rychle utekla a než jsme se nadáli, byli jsme v Brně. Připojili se k nám další skupinky vlajkonošů z okolí a vpadli jsme na ještě skoro prázdný stadion. Stoupli jsme si vedle Brňáků na prostředek a se všemi jsme se pozdravili.
Zápas to byl velice důležitý z hlediska sestupu Brna,a tak se hrálo ve stylu: „Nepotopit Zbrojovku“. Prohráli jsme tudíž 1:2.
Brňáci měli samozřejmě obrovskou radost a děkovali nám. Láďa byl pochopitelně taky rád, i když jsme si z něj dělali srandu, že půjde pěšky. Po rozloučení s Brňáky jsme se vydali na zpáteční cestu.
V autobuse se zpívalo a každý do sebe lil alkohol jako vodu. (Až na světle výjimky). Samozřejmě se opět nejvíce ožral Karel, který byl jako prase a pochcal si šálu. Bylo rozbito a vypito několik lahví, no prostě hrůza. Vynadáno dostal však Vedoucí a Chatař. Kvůli několika prasatům přijdeme nakonec o možnost mít autobus na zájezdy.
Jinak jsme v „pořádku“ dorazili do Prahy.
 

05.jpg

 
Odkaz na fotogalerii:  holasovo.zonerama.com/Album/289111 
 
 
7 statečných  (08.06.83)
 
Jelikož se zápas na Slovanu hrál ve středu, jelo nás pouze 7. Byli to: já, Vedoucí, Prcek (tímto vstoupil do Fans), Radek, Martin, Dírka a ještě jeden kluk. Vyrazili jsme ráno v 6 hodin vlakem do Bratislavy. Na místě jsme byli asi okolo jedné hodiny a vydali jsme se do města. Měli jsme hlad, a tak jsme zašli do nejbližší restaurace. To jsme si však dali!
Nejprve to vypadalo normálně, ale poté co nám „servírka“, tedy ohavná čarodějnice, odmítla dát více knedlíků, to začalo být podezřelí.
Po přineseném „jídle“ nás přešla sranda. Maso bylo téměř nejedlé a knedlíky měly kůrku jako chleba – nejspíše pamatovaly ještě Žižku.
Po chvíli, když Michal objevil v jídle vlas, odmítli jíst i ostatní. Kluci si však dali ještě „pivo“. Byla jím donesena žluto-bílá voda, chuti osolené limonády – prostě samo.... Zaplatili jsme na desetník a znechuceně vypadli. Po prohlídce města jsme se dostali ke stadionu.
Jelikož bylo ještě plno času, šli jsme na zmrzlinu a poté jsme ulehli na trávník přilehlé mateřské školky. Lidé nás vesele očumovali až do příjezdu hráčů. Dostali jsme lístky a vnikli na stadion. Samozřejmě jsem chtěl jít na stání, ale šli jsme na tribunu. Sedli jsme si dolů k plotu a čekali na začátek.
Od nástupu našich hráčů jsme mohutně  povzbuzovali a i když nás bylo jen 7, přeřvali jsme celý tichý stadion. Naši kluci hráli výborně a o poločase bylo vlastně překvapením, že vedeme jen 1:0. Když Franta vstřelil po přestávce druhý gól, zápas se změnil v exhibici. Konečný výsledek 3:0 odpovídal poměru sil na hříšti.
Radost našich kluků i nás byla obrovská. Dobyli jsme po 38 letech Tehelné pole a zisk titulu je na dosah ruky. Po zápase nám Slováci gratulovali k titulu a k očekávané bitce nedošlo.
U autobusu jsme se rozloučili se šťastnými hráči a s Prckem.
Potom nás jedna Slovenka – Maja zavedla do pivnice Mamut, kde jsme se najedli a napili. Táhlo se sem za námi pár podnapilých Slováků, ale k ničemu nedošlo. Po občerstvení jsme šli na nádraží. Cestou nám opět asi 50-100 Slováků blahopřálo k titulu.
Na nádraží jsme svým vzhledem budili opět pozornost, ale okolo 23 hodiny už jsme opouštěli tyto kraje. Já s Martinem jsme spali nahoře v prostoru pro zavazadla a ostatní dole. Do milované Prahy jsme přijeli asi v 6:10 a rovnou  z nádraží jsem šel na praxi, která byla od 6:00... Tak skončil náš triumfální zájezd, ze kterého jsme přivezli 2 body a snad i titul?
 
 

06.jpg

 

07.jpg

 
Odkaz na fotogalerii:  holasovo.zonerama.com/Album/289112 
 
 
 
Titul je náš!!!  (12.06.83)
 
12.06.1983 byl nejkrásnější den v mém životě a myslím si, že nejen v mém. Fans už obcházeli stadion od druhé hodiny a do pěti se téměř zaplnil. Vyvěsili jsme hesla: “ Mistři“ a „Už je to věc jistá, sledujete mistra“. Mohutně jsme řvali, i když já jsem měl angínu a teplotu. Všichni jsme věřili, že sen se stane skutkem. Nástup hráčů jsme doprovázeli mohutným: “Mistři, mistři“. Kluci nás opravdu nezklamali, ba naopak, rozdávali fotbalovou radost všem, jejíchž srdce jsou oddaná milované Bohemce. Po čtvrthodině hry Pavel vsítil vytoužený gól a když Zdeněk Prokeš a Koukal upravili na 3:0, sen už nebyl snem. Vítězný zpěv se rozléhal nad Dolíčkem a stav 4:1 se pomalu měnil ve ZLATO! Těsně před koncem už celý stadion visel na plotě a čekal na hvizd rozhodčího. Přišel vytoužený okamžik všech Fans. Konec – JSME MISTREM!!! Vrhli jsme se na hrací plochu a zahrnuli šťastné hráče. Kluci zaběhli do šaten a oslava začala, Mohutně jsme skandovali a provolávali slávu Bohemce.

08.jpg

10.jpg

09.jpg

 
 
Šťastní jsme leželi na trávníku a stále ještě nevěřili skutečnosti. Asi po čtvrt hodině vyšli naši kluci ven. Péťa Zelenský byl mnohokrát vyhozen nad naše hlavy, stejně tak ostatní. Pavel a Jirka Ondra s lahví šampusu s námi běželi čestné kolečko kolem hřiště, prostě ovace neměly konce. Ještě dlouho po zápase jsme byli usídleni na trávníku a nikdo nechtěl jít domů. Krásný večer jsme zakončili průvodem na „Mírák“. Byl to večer, na který v životě nezapomeneme. Obrovská radost, která vyzařovala s Dolíčku byla nekonečná. Byl to opravdový večer králů a těmi byli klokani – FC Bohemians Praha, náš milovaný tým.
 

11.jpg

 

12.jpg

13.jpg

 
 
Cesta mistrů  (17.06.83)
 

15.jpg

 
Naše poslední cesta letošní sezóny zavedla již podruhé do Ostravy. Zápas s Vítkovicemi se hrál v pátek 17.6. Jízda mistrů se po nás začala v 6:20 na nádraží. Jelo nás pět: já, Aleš, Jirka a Karel s Jirkou z Ústí. Tímto zápasem jsem tedy splnil to, že jsem viděl všech 30 ligových zápasů. V tomto zápase už o nic nešlo, a tak bez obav z výsledku byla ve vlaku dobrá nálada. Hráli jsme karty a kecali jsme. Když jsme se blížili k Ostravě, začali jsme otravovat dívku z vedlejšího kupé, ale po zjištění, že fandí Dukle jsme toho zanechali. Asi o půl jedné jsme dorazili do Ostravy. Procházeli jsme se odporným městem a bylo nám z něj špatně. Už od třetí hodiny jsme seděli před stadionem. Postupně přicházeli vítkovičáci, naši dobří kamarádi, a tak jsme s nimi pokecali. Od hráčů jsme dostali lístky a vnikli jsme na stadion. Na tribuně se nám to nelíbilo, až na Tribunáře, a tak jsme šli do rohu na stání. Těsně před zápasem přišel ještě Radek a dva Petrové, kteří jeli pozdějším vlakem. Utkání jsme sice prohráli 0:1, ale nic to nezměnilo na faktu, že jsme mistrem! Po zápase jsme pomalu odcházeli, když kluky napadlo pár Chacharů. Petr přišel o vlajku a Radek o šálu. Vítkovičáci nám chtěli pomoci, ale to už bylo pozdě – Chachaři zmizeli. Jsou to pěkný parchanti. Potom jsem já, Aleš a Jirka jeli s hráčema domů. Cesta uběhla dobře a asi v půl jedné jsme dorazili do Prahy.
 

14.jpg

16.jpg

 
Odkaz na fotogaleii:  holasovo.zonerama.com/Album/289113
 

 

Ukecaný vedoucí  (02.07.83)
 
Po oslavách prvního titulu jsme se opět sešli na fotbale 2.července. Hráli jsme Interpohár s norským týmem Viking Stavanger na hřišti Xaverova.
Většina mužstva však měla ještě dovolenou, a tak jsme hráli bez Pavla, Péťi, Zdeňka Hrušky a Prokeše, Franty, Standy a Přemka. Na výkonu mužstva to bylo znát. Naproti tomu však po dlouhé absencí nastoupil Jirka Sloup a hrál velmi dobře. Já, Michal a Jirka jsme vyrazili ze Sokolovské a cestou jsme potkávali další. Bylo nás zde dost málo: Pavel, Petr, Aleš, Hroch, Karel z Ústí, Pavel a Radek. Celé utkání a vůbec celý den se děsně vykecával Vedoucí. Došlo to tak daleko, že se při zápase bavil i s pomezním rozhodčím. V zápase jsme dvakrát prohrávali, ale Jirka Sloup naštěstí dvakrát vyrovnal. Když si uvědomíme jakou jsme měli sestavu, je výsledek 2:2 docela slušný. Při zápase se opět ožral Hroch a taky Pavel. Po zápase měli dokonce konflikt s nějakými místními chlapy. Skoro hodinu jsme museli čekat na autobus, než jsme se nakonec dostali domů.

17.jpg


18.jpg

 
 
Vedro, žízeň a §§  (09.07.83)
 
9.7. jsme se vypravili na další zápas Interpoháru a to až do Přelouče, kde byl naším soupeřem dánský mistr Odense BK. Na nádraží se nás sešlo 10 a to: já, Michal, Venca, Pavel z Fans a dále Jirka, Karel, Pavel, Mírek a Martin. Po únavné cestě vlakem, jsme kolem desáté hodiny dorazili do Přelouče. Vesele jsme táhli ulicemi a vyvolávali v lidech neklid. Po zakoupení vstupenek jsme se rozhodli, že navštívíme nějakou hospodu a pak se půjdeme koupat. Když naše žíznivé krky nalezly hospodu, bylo ještě zavřeno. Čekání jsme si krátili znervózňováním mladé automobilistky, která nemohla nastartovat. Jakmile otevřeli, nahrnuli jsme se dovnitř. Jako první podlehl alkoholu opět Karel. Ostatní se bez následků napájeli dál. Při placení se Jirka zeptal na koupaliště a milá paní hostitelka nám místo odpovědi “půjčila“ neteř a dodala : „Ona vás tam dovede, ale pozor je jí teprve 15“. Jirka to ovšem nebral moc vážně a až na Mírka s Martinem jsme vyrazili. Na koupališti jsme opět budili značnou pozornost svým vzhledem.

19.jpg


20.jpg

21.jpg

 
Voda zde byla skvělá, a tak se nám zde moc líbilo. Po chvíli však Pavlovi s Karlem scházela vůně piva a zmizeli do hospody. Bylo nám jasné, že to nedopadne dobře. Jirka s Vencou se zase zvrhli ve zcela jiném směru. Ubytovali se na deku nějakých 14-15letých holek a zahráli si o §. Když dorazil Martin s Mirkem, začala být sranda. Mirek  totiž skočil se zrušeného skokanského můstku a místní hlídač se začal vztekat. Musím však dodat že jsme byli v právu, protože zde skákalo více lidi a cedule zde nebyla. Dědek na nás však hystericky řval a chtěl abychom vypadli. Když jsme však začali s hesly typu: „Neprovokuj, neprovokuj a Ty nám můžeš p…. políbit“, raději vypadl. Po chvílí však stejně všichni odešli a zůstal jsem zde jen já. Přestěhoval jsem se proto k Vencovi a Jirkovi. Asi hodinu před zápasem jsme se však zvedli i my a došli na stadion. Tam nás čekalo překvapení. Byl zde kromě ostatních ještě Chatař, Petr, Ožrala, Jirka, Aleš, Hroch, Láďa Brňák a plno dalších. Karel byl úplně namol. Měli jsme tedy docela slušný hotel. Bylo však tak strašné vedro a žízeň, že se velice špatně řvalo. Kluci na hřišti pak hráli taky mizerně a jen diky Zdeňkovi v brance jsme zvítězili 2:1. Po zápase jsme se odebrali a nádraží, kde Chatař s Pavlem sbalili nějaké dvě holky – Janu a Věru. Poté jsme jeli do Prahy.

22.jpg

23.jpg


24.jpg

25.jpg

 
Odkaz na fotogalerii: holasovo.zonerama.com/Album/289115
 
 
 
Klokani v Rakovníku   (20.07.83)
 
I když to zní dost nefotbalově, třetí zápas Interpoháru jsme hráli v Rakovníku. Někteří v čele s Michalem jeli dřív a já s Alešem jsme přijeli asi hodinu před zápasem. Samozřejmě všichni seděli v hospodě a popíjeli nažloutlý mok. Mírně pod parou byl i Vedoucí ( viz snímek).
 
)26.jpg
 
Nejvíce alkoholu v sobě měl však Pavel a cestou na stadion neustale otravoval Ivanu. Abych nezapomněl kdo se účastnil: já, Vedoucí, Chatař, Tribunář, Pavel, Jirka, Pavel, nějací dva kluci a dokonce 4(!) holky: Ivana, Jana, Věra a Alena. Když jsme dorazili na stadion, bylo už plno, a proto jsme obsadili stráň(!) za branou. Bylo to dobrý, i když zápas za moc nestál. Přesto jsme ale zvítězili 3:2 nad Eisenstadtem. Nazpátek jsem já z Alešem jeli s hráčema a Michal s Ivanou nakonec taky, i když se štěstím. Ostatní nakonec jeli vlakem a do Prahy dorazili až v 5 hodin ráno!

27.jpg


28.jpg


29.jpg

 
 Odkaz na fotogalerii:  holasovo.zonerama.com/Album/289119

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář